Dějiny obce Skoky
JZD, jejich majetky a posléze i majetek krachujícího JZD převzaly státní statky. Obec se již nepodařilo plně dosídlit, vyrabované, pusté a opuštěné domy byly postupně demolovány a bořeny. V roce 1950 byla po zrušení tepelského kláštera a internaci řeholníků opuštěna i zdejší fara, farnost s kostelem pak spravoval žlutický římskokatolický farní úřad. V témže roce byla k obci Skoky připojena obec Mlyňany. V roce 1961 žilo ve Skocích v několika málo obydlených domech již jen posledních 16 obyvatel. Obec byla 1.6 1957 zrušena a připojena k sousední Ratiboři, a s ní pak v roce 1960 připojena k městu Žlutice, jehož místní částí jsou Skoky dodnes. Stav obce před likvidací a také původní podobu okolní zemědělsky využívané krajiny lze dobře sledovat na dobovém leteckém snímku Skoků z roku 1953. Definitivní zkázu sídla dokonala výstavba Žlutické přehradní nádrže na pitnou vodu, dokončená v roce 1969. Skoky byly přehradou odříznuty od světa, zbývající obyvatelé byli, až na paní Marii Holešovou, obývající bývalý Schopfův hostinec čp. 21, vystěhováni do okolních obcí, zbytek domů i s farou - bývalým superiorátem, který již v roce 1967 farnost prodala za 1000 Kč na stavební materiál - byl v roce 1972 srovnán se zemí, z celé vsi zůstal stát pouze obydlený dům čp. 21, stodola usedlosti čp. 5, hřbitov, kaplička pod Skoky a kostel. V rámci výstavby přehradní nádrže se měla ke kostelu vybudovat i nová silnice a elektrické vedení, ale k tomu již nikdy nedošlo. Poté, co zde 29.10.1982 poslední obyvatelka pustnoucí obce tragicky zahynula, byl smutný osud Skoků zpečetěn. Její opuštěný dům začal chátrat stejně jako kostel i ostatní budovy, vše začala pomalu pohlcovat okolní příroda. Klid místa čas od času narušila jen pouť a nebo příchod některého ze zvaných i nezvaných návštěvníků. Na kdysi velmi živou poutní tradici navázaly po násilném přerušení v roce 1950 nepravidelné bohoslužby a v posledních desetiletích 20. století pouze dvě pravidelné církevní poutní slavnosti, které hojně navštěvují němečtí rodáci. O jejich organizaci pečoval od 90. let 20. století Svaz Němců v Čechách, region Chebsko, ve spolupráci s německou organizací Ackermann-Gemeinde, region Würzburg, Kanonií premonstrátů Teplá a Plzeňskou diecézí v čele s biskupem Mons. Františkem Radkovským. O obnovu Skoků jako poutního místa se na přelomu tisíciletí pokoušelo město Žlutice s německými rodáky, jejich společný projekt poutního centra dotovaný Česko-německým fondem budoucnosti však zůstal nerealizován. O zpustlý hřbitov a okolí kostela se začali starat od roku 1995 mladí lidé z občanského sdružení Rytmika ze Šumperka, kteří ve spolupráci se svou německou partnerskou organizací Junge Aktion z Ackermann-Gemeinde začali ve Skocích pořádat křesťanské letní pracovní česko-německé tábory. Další významnější aktivity na záchranu Skoků se objevily až v roce 2006, po těžkém poškození kostela zloději mědi, kdy se k výše uvedeným organizacím připojilo tehdejší občanské sdružení Pod střechou z Toužimi, pod vedením pana Jiřího Schierla a ThMgr. P. Piotra Janczaka. Sdružení, nyní spolku, se ve spolupráci s Kanonií premonstrátů Teplá a dalšími organizacemi i jednotlivci podařilo iniciovat záchranu kostela a tím odvrátit jeho neodvratný zánik a především s podporou početných dobrovolníků a přátel následně znovuoživit Skoky v rámci projektů Živé Skoky a Skokovská stezka.Jiří Schierl
3D vizualizace podoby Skoků v polovině 30. let 20. století v pohledu od severovýchodu. Autoři: Petr Meyer, Silvie R. Kučerová (Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, PřF, katedra geografie, CEVRAMOK) a Zdeněk Kučera (Univerzita Karlova, PřF, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje).
Stručné dějiny Skoků v letopočtech
1513 - první písemná zmínka o vsi jako majetku panství Údrč, Skoky patří do údrčské farnosti s kostelem sv. Linharta
1620 - po Bílé hoře Skoky přecházejí do duchovní správy žlutické farnosti.
1689 - panství Údrč v majetku markrabat bádenských.
1717 - sedlák Lienert staví z popudu žlutického faráře premonstráta Ricka kapli P. Marie Pomocnice, dává v Toužimi u malíře Richtera namalovat kopii zázračného obrazu z německého Pasova. V kapli u obrazu vyslyšeny modlitby a přání obyvatel, zázračná uzdravení - příchod prvních poutníků z okolí.
1732 - církevní arcibiskupská komise vyšetřuje zázraky.
1733 - obraz ve Skocích arcibiskupstvím prohlášen za dobrotivý.
1734 - povoleno konání mší svatých.
1736 - povoleno konání procesí.
1736 - položen základní kámen ke kostelu, stavba kostela markrabětem bádenským, stavitel Johann Schmied z Útviny, stavba zaplacena z obětních peněz poutníků.
1738 – vysvěcen hlavní oltář k poctě Navštívení Panny Marie, 8 tisíc poutníků, spory o patronátní právo ke kostelu mezi údrčskou a žlutickou vrchností kvůli obětním penězům a čepování piva poutníkům.
1740 - papež (Benedikt XIV.) odejmul kostel žlutické farnosti a připojil jej ke klášteru v Teplé, z kaple do kostela přenesen dobrotivý obraz P. Marie Pomocnice.
1746 - císařovna Marie Terezie svým dekretem rozhodla spor o patronát - duchovní správa podřízena žlutické farnosti, upraveny práva a povinnosti vrchností.
1748 - tepelský klášter zřídil u kostela superiorát (pobočku kláštera – řeholní dům v čele se superiorem).
1749 - zřízena lokálie (podřízená farnost) Skoky (vsi Skoky, Mlyňany, Martice), ročně do Skoků přichází přes 40 tisíc poutníků.
1784 - císař Josef II. zakázal svým patentem procesí, úpadek poutí, počet poutníků se snížil.
1789 - konec vlády markrabat bádenských, velkostatek Údrč přechází do majetku státu a je rozparcelován a prodán.
1857 - lokálie povýšena na farnost.
koncem 19. stol. - kostel v havarijním stavu, loď uzavřena pro bohoslužby.
1902 - patronátní práva přebírá premonstrátský klášter v Teplé (opat Helmer).
1903 - zahájena obnova zchátralého kostela (nový krov, střechy, fasády), restaurováno zařízení kostela, postaven nový superiorát (fara).
1945 - ve vsi 28 domů a asi 150 obyvatel, vystěhování Němců a příchod Slováků, úpadek obce (polovina obyvatel, prázdné domy vyrabovány a zbořeny).
1950 - komunisté ruší kláštery, premonstráti uvězněni, kostel spravován žlutickou farností
1955 - odchod části Slováků kvůli družstvu, příchod nových obyvatel.
1960 - zánik samostatné obce Skoky, připojení k Ratiboři, následně vysídlení kvůli stavbě přehrady.
1965 - zahájena stavba Žlutické přehrady na Střele.
1967 - budova superiorátu (fary) prodána na stavební materiál.
1967-1972 - oprava střechy a věžních bání kostela.
1972 - likvidace zbytku osady, ponechána jen obydlená bývalá hospoda, stodola a hřbitov, a kostel jako chráněná kulturní památka.
1981 - první organizovaná pouť Ackermann Gemeinde z Würzburgu.
1982 - zemřel poslední obyvatel osady.
1990-2006 - opuštěný kostel je rabován a ničen zloději a vandaly, v roce 2006 kvůli měděné krytině uřezány horní části věžních bání a sanktusník, zloděj přežil pád z věže.
1995-2007 - konání česko-německých křesťanských mládežnických táborů na záchranu Skoků.
1998 - kostel převeden zpět do majetku tepelské kanonie.
2007 - příchod občanského sdružení, nyní zapsaného spolku, Pod střechou do Skoků, oprava poškozených střech, zahájeno oživení Skoků jako poutního a turistického cíle (kostel zpřístupněn, konání poutí, prohlídek, koncertů a dalších akcí).
2010 - otevření mariánské poutní trasy Skokovská stezka a zahájení I. novodobé poutní sezóny.
